?:definition
|
-
Imunitně zprostředkované poruchy jsou charakterizovány dysregulací imunity způsobující zánětlivou reakci proti vlastním tkáním, jejímž důsledkem je jejich poškození. Jako mechanismus vzniku autoimunitních nemocí se předpokládá rozvoj imunitní hyperaktivity s autoprotilátkami a antigen-specifickými T-lymfocyty napadajícími přirozené antigeny. Etiologie imunitně zprostředkovaných poruch je nejasná, ale zahrnuje: genetické faktory, infekce, úrazy, léky interagující s imunitním systémem. Patofyziologickými mechanismy imunitně zprostředkovaného zánětu mohou být různé kombinace auto-reaktivních T-buněk, autoprotilátek, zánětlivých cytokinů a aktivace komplementu. U některých imunitně zprostředkovaných poruch nelze prokázat specifický autoimunitní mechanismus. Léky používané pro imunoterapii zhoubných nádorů bývají spojeny s imunitně-zprostředkovanými nežádoucími příhodami, které jsou přirozeně zánětlivé nebo autoimunitní. Tyto příhody mohou znamenat nově vzniklou imunitně zprostředkovanou poruchu nebo exacerbaci dříve přítomného stavu. Imunitně zprostředkované poruchy mohou být také potenciální problém vakcín, které používají nové adjuvantní látky ke zvýšení imunitní odpovědi. Projevy toxicity jsou různé. Často postihují kůži, gastrointestinální a respirační ústrojí. Méně obvyklými reakcemi jsou neurologické příhody a endokrinní dysfunkce. Imunitně zprostředkované příhody se léčí kortikosteroidy a/nebo specifickými imunomodulačními látkami.
|