?:definition
|
-
Porucha osobnosti, při níž jedinec trvale a nadměrně spoléhá na jiné osoby, na něž se snaží přenést důležitá rozhodnutí. Typická je nadměrná submisivita, strach z odmítnutí, obavy z opuštění apod. Poměrně častá porucha, zejm. u žen, se sklonem k depresím. Objevuje se v rané dospělosti a má nejrůznější podoby. (cit. Velký lékařský slovník online, 2014 http://lekarske.slovniky.cz)
|