?:definition
|
-
Vysoký tlak krve (hypertenze) v žilním systému jater v portální žíle, obv. jako důsledek jaterního onemocnění, zejm. cirhózy. Podle místa rezistence se dělí na prehepatální (např. pyletrombóza, intrahepatální) a posthepatální (např. Buddův-Chiariho syndrom), popř. na presinusoidální a postsinusoidální. Na jejím vzniku při jaterní cirhóze se podílí jak zvýšený průtok, tak zvýšená rezistence v portálním řečišti. Zvýšený průtok souvisí s hyperkinetickou cirkulací a vazodilatací, která je při cirhóze přítomna. Rezistence má složku strukturální (fibróza a zejm. přestavba jaterního parenchymu) a funkční, danou převažující vazokonstrikcí (zvýšená produkce endotelinu a nižší produkce oxidu dusnatého). Tento tlak se přenáší do orgánů, z nichž krev do jater přitéká (žaludek, střevo, slezina) a které jsou tak překrveny. Slezina je zvětšena (splenomegalie), v břiše se může hromadit tekutina (ascites), bývají trávicí poruchy, plynatost, horší vstřebávání, častější žaludeční vředy (srov. PHG) apod. Krev musí játra obejít a nachází si nové cesty, např. žilami v dolní části jícnu, které se mohutně rozšiřují kolaterály a mohou být nebezpečným zdrojem krvácení (jícnové varixy) nebo žilami v okolí pupku (caput Medusae). Kolaterály přispívají k vzniku jaterní encefalopatie. Diagnosticky se uplatňuje dopplerovská sonografie umožňující hodnotit např. směr toku krve v portální žíle i jeho rychlost. Srov. TIPS (portální žíla). (cit. Velký lékařský slovník online, 2013 http://lekarske.slovniky.cz/ )
|