?:definition
|
-
Zvýšení tlaku krve (hypertenze) v a. pulmonalis. Dělí se na několik typů podle mechanismu vzniku. Postkapilární p. h. je přenesena z levé síně při mitrálních vadách a levostranném srdečním selhání. Dalšími typy jsou p. h. hypoxická s vazokonstrikcí plicních cév (hypoxie vede v plicním řečišti k vazokonstrikci - viz Eulerův-Liljestrandův reflex), která vzniká zejm. u závažnějších plicních chorob (CHOPN, intersticiální plicní procesy aj.) a pobytech ve vysokých nadmořských výškách. Obstrukční p. h. vzniká v důsledku embolizace do plicní tepny či jejího větvení (srov. tromboembolická nemoc). Změny v reaktivitě plicních cév jsou při plicní arteriální hypertenzi. Restrikční p. h. by byla způsobena velkým úbytkem plicního řečiště, hyperkinetická levopravými zkraty. K dalším příčinám by patřila např. sarkoidóza, histiocytóza, komprese plicních cév aj. Vzestup tlaku zatěžuje pravou srdeční komoru, vyvíjí se její hypertrofie a může dojít k pravostrannému srdečnímu selhání. Léčba p. h. je dle možností zaměřena na příčinu; důležitá je oxygenoterapie u plicních chorob, antikoagulační či vazodilatační terapie aj. (cit. Velký lékařský slovník online, 2017 http://lekarske.slovniky.cz)
|