?:definition
|
-
Schopnost organismu rozeznat \'své\'\' od \'cizího\'\' a pomocí buněk lymfocytů, makrofágů aj. a protilátek imunoglobulinů toto \'cizí\'\' zneškodnit. \'Cizím\'\' je nejč. choroboplodný zárodek bakterie, virus - proto se někdy pojem i. zjednodušuje na obranu proti infekci. Jako cizí se však chová i transplantovaný orgán a v některých případech je imunitní reakce namířena dokonce i proti vlastním buňkám a orgánům (např. nádorům nebo jinak změněným či poškozeným buňkám), ale i proti zdravým buňkám. Poznání mechanismů i. pomohlo odhalit příčinu řady nemocí a umožnilo jejich léčbu. Imunitní systém nepřetržitě vykonává dozor nad celým organismem, díky imunitnímu systému organismus denně likviduje cizorodý materiál pronikající do něj z okolního světa. Jde o systém, který má podobně jako mozek paměť a který se učí, ale který musí být i velmi dobře kontrolován. Jsou stavy, kdy je tato kontrola porušena a pak jsou účinné mechanismy imunitního aparátu namířeny proti vlastnímu tělu a poškozují je. Naopak při oslabení imunitního systému trpí organismus častými infekcemi a nádory. Způsob, na němž je založeno rozpoznání vlastních částí těla od cizích, spočívá v rozeznávání řady více či méně odlišných chemických struktur, zejm. bílkovin a cukrů jimi vázaných. Každá taková struktura, kterou lze rozeznat, se nazývá antigen. Imunitní systém zná antigeny svého vlastního těla a toleruje je. Naopak na takové antigeny, které nezná, reaguje (tvoří proti nim protilátky), popř. zabíjí jejich nositele (bakterie, buňky). Navíc si takové setkání pamatuje a při jeho opakování proti němu zasáhne rychleji a s větší silou. (cit. Velký lékařský slovník online, 2017 http://lekarske.slovniky.cz)
|