PropertyValue
?:definition
  • Skupina nádorových lymfoproliferativních onemocnění. Etiopatogeneticky se uplatňují imunodeficience, vzácně viry (Burkittův lymfom). Byly popsány četné chromozomální aberace, vedoucí k abnormální regulaci některých onkogenů. Kromě mízních uzlin bývá postižena sekundárně, ale i primárně lymfatická tkáň mimo uzliny (srov. maltom). Může vycházet z T nebo častěji B-buněk a maligní buňkou může být lymfocyt v různém stadiu vývoje, čemuž odpovídá i různé biologické chování l. Nejméně časté jsou l. s nádorovou buňkou makrofágového typu (histiocytárního). L. se může vyskytnout ve všech věkových skupinách, patří i k častým nádorům dětského věku, jeho výskyt se zvyšuje ve stáří. K rozlišení typu l. existují různé klasifikace (např. kielská, tzv. WF či REAL), přičemž významné je dělení zejm. na skupinu l. s vysokou či nízkou malignitou, které má význam i pro strategii léčby. Nižší malignitou se obecně vyznačují l. tvořené menšími buňkami a zachovávající folikulární strukturu. V současnosti je popsáno přes 40 typů. K zařazení do skupiny se používají kromě histopatologie i metody imunocytologické stanovení povrchových CD markerů či molekulárně biologické. Ke stanovení klinického stadia se používá podobných metod jako u Hodgkinova lymfomu, l. nehodgkinský mají výraznější tendenci k časnější generalizaci, zatímco celkové příznaky mohou chybět. Část l., zejm. u dětí, přechází do obrazu podobného leukemii. Prognóza závisí na typu a stupni postižení, malignější formy mají bez léčby rychlou progresi, ovšem agresivní léčba může vést k vyléčení. (cit. Velký lékařský slovník online, 2015 http://lekarske.slovniky.cz)
?:hasCUIAnnotation
?:hasGeneratedBy
?:type

Metadata

Anon_0  
expand all