?:definition
|
-
Stav, kdy jedinec mívá zvýšenou hladinu glukosy, avšak ještě nesplňuje kritéria pro diagnózu diabetu. Pojem prediabetes zahrnuje dvě již delší dobu zavedené kategorie, a to (a) poruchu glukosové tolerance a (b) hraniční glukosu nalačno. Patofyziologickým podkladem prediabetu je inzulinová rezistence. Většina jedinců postižených prediabetem nemá žádné klinické příznaky, při pečlivě odebrané anamnéze však můžeme zjistit mírnou nebo občasnou polyurii (event. též polakisurii, která je pro pacienta nápadnější) s následným zvýšeným příjmem tekutin, může být i častější pocit hladu, (event. projevy postprandiální hypoglykemie) a občasné poruchy vidění (kolísání osmolarity tkáňového moku). Stav je velmi často spojen s obezitou či nadváhou, U většiny jedinců s p. se později vyvine diabetes typu 2 (DM2), čemuž však lze předejít preventivními opatřeními. (cit. Velký lékařský slovník online, 2017 http://lekarske.slovniky.cz/)
|