|
?:definition
|
-
Hypertenze je definována jako vysoký arteriální krevní tlak. Příčiny jsou buďto neznámé (esenciální nebo idiopatická hypertenze) nebo spojované s jinými primárními chorobami (sekundární hypertenze).Různá kritéria pro její prahový rozsah od 140 mm Hg systolického tlaku a 90 mm Hg diastolického tlaku po 200 mm Hg systolického tlaku a 110 mm Hg diastolického tlaku. Na základě 2003 ESH/ESC Hypertension Guidelines (Směrnice pro hypertenzi) a NHLBI je optimální krevní tlak nižší než 120/80 mm Hg. Prehypertenze je definována jako krevní tlak 120-139/80-89 mm Hg. Novější definice charakterizují hypertenzi jako komplexní progresivní kardiovaskulární syndrom. Většina pacientů je asymptomatická; hypertenze je identifikována pouze změřením krevního tlaku. Příznaky a symptomy zahrnují bolest hlavy (pouze u silné hypertenze) a další možné vztahující se stížnosti: závrať, návaly horka v obličeji, rychlejší unavení se, palpitace a nervozita. Stížnosti, které je možno přičítat vaskulárním účinkům zahnují epistaxe, hematurie a zastření zraku. Běžná prezentace hypertenzních náhlých příhod: bolest na prsou, dyspnoe a neurologický deficit. Neurologická prezentace zahrnuje týlní bolest hlavy, mozkový infarkt nebo krvácení, porucha zraku nebo hypertenzní akutní encefalopatie. U primární hypertenze nedochází k žádným raným patologickým změnám. Nakonec se vyvine generalizovaná arteriolární skleróza, zvláště v ledvinách. Hypertenze je důležitým rizikovým faktorem pro kardiovaskulární příhody jako je infarkt myokardu a mrtvice. Včasná diagnóza a léčba je zásadně důležitá.
|
![[This page as RDF]](https://research.tib.eu/covid-19/static/rdf-icon.gif){kind=icon}